HISTORIE TJ SOKOL

TĚLOCVIČNÝ SPOLEK SOKOL A OSTATNÍ TĚLOCVIČNÉ A SPORTOVNÍ SPOLKY V KASEJOVICÍCH

Historie tělocvičného spolku Sokol se v Kasejovicích začala psát dne 3. listopadu 1895. V tento den se v kasejovickém hostinci „Na Velké Vrčeni“ uskutečnila zahajující valná hromada, na které došlo k ustavení Tělocvičné jednoty Sokol v Kasejovicích.
Prvním starostou kasejovické sokolské jednoty byl na valné hromadě zvolen barvíř Antonín Lauda, který byl také jejím hlavním svolavatelem valné hromady. Náměstkem starosty a jednatelem jednoty byl zvolen holič Karel Kreisl, jednatelem byl dále zvolen František K. Chmelíček, pokladníkem hrnčíř Eduard Štěpánek, správcem domu Václav Slezák. Členy výboru jednoty byli dále zvoleni: V. Keller, Jan Hanzlík, F. Bouše, K. Uriánek, Č. Kub, náhradníky K. Smrčka, J. Smrčka, K. Štěpánek, Fr. Lešetický, revizory účtů V. Sladký a K. Šimek, jejich náhradníkem F. Voldřich.
Velký vliv na ustavení kasejovické jednoty měli členové Sokola z okolí, zejména z Nepomuka, ale i z Blatné. Nepomucká jednota vypomáhala v začátcích jednotě kasejovické darováním tělocvičného nářadí i instruktáží při cvičení. Náčelník sokolské jednoty v Nepomuku dr. František Pešek přednesl při zahajující valné hromadě slavnostní proslov, ve kterém hovořil o vznešených úkolech Sokola. Slavnostní řeč přednesl také okresní tajemník z Blatné Antonín Kalina, který se stal zakládajícím členem kasejovické jednoty, později také zajížděl často do Kasejovic a řečnil mezi místními sokoly o vznešeném poslání sokolstva.
Od svého založení se sokolská jednota v Kasejovicích snažila rozvíjet všestrannou činnost. Nezbytnou součástí byla sokolská cvičení, která probíhala nejprve v hostinci „Na Velké Vrčeni“. Sokolové rozvíjeli i činnost společenskou. Od začátku jednoty při ní fungoval zábavní výbor, který pořádal řadu společenských a kulturních akcí včetně silvestrovských zábav. Již od r. 1896 byla činnost zábavního výboru rozšířena o pořádání vzdělávacích akcí.
Zajímavostí může být tehdy učiněný návrh, který je zmíněn v Památní knize města Kasejovice, pořádat sokolské přednášky a besedy bez podávání piva. Jak ale kronikář vzápětí poznamenává, nebylo veškeré členstvo tak vyspělé, aby se dokázalo zříci požívání alkoholu. Jak je také ve zmíněné pamětní knize uvedeno, ideální snahy sokolské se při činnosti jednoty tříštily o zájmy hospodské živnosti, protože většina akcí se odehrávala v hostinci. Jinak tomu ani být nemohlo, protože sokolové pro své cvičení, kulturní či vzdělávací akce potřebovali dostatečně velké prostory, které v Kasejovicích nikdo jiný nabídnout nemohl. Sokolský spolek byl tedy pro místní hostinské zajímavým klientem. Z výše uvedeného je možné vyvodit, že si od spolupráce se Sokolem slibovali zvýšení svého obratu. Popíjení piva při sokolských akcích však bylo zjevně trnem v oku vedení jednoty.
V r. 1897 se jednota stěhuje od „Velké Vrčeně“ do hostince „U Černého orla“, jehož pronajímatel sliboval vůči sokolům vstřícnost. V kronice Tělocvičné jednoty Sokol Kasejovice ale kronikář zároveň uvádí, že vedení jednoty uvěřilo na začátku pronajímatelovým slibům a nesepsalo s ním důkladnou smlouvu. Později se podle kroniky ukázalo, že to byla chyba, protože pronajímatel na své sliby zapomínal.
Sokolská jednota v Kasejovicích vyvíjela hned od svého založení aktivní činnost. V r. 1896 měla celkem 93 členů, z toho 7 členů bylo zakládajících, 49 přispívajících a 27 činných, kteří se aktivně účastnili cvičení. Cvičilo se zpočátku 2 x týdně, od r. 1897 v jarních a letních měsících 3 x týdně. Sokolská knihovna měla v té době 202 titulů.
Cvičební program kasejovických členů se pravděpodobně podobal v té době obvyklému sokolskému cvičení. Co se cvičilo, můžeme dovodit z kronikářských záznamů, které se zmiňují o pořizovaném cvičebním nářadí a účasti na sokolských akcích. Základem byla cvičení gymnastického typu, tj. prostná a také pořadová cvičení, dále se cvičilo na gymnastickém nářadí. Od počátku měli sokolové v Kasejovicích díky podporující nepomucké jednotě možnost cvičit na hrazdě a na koni. V r. 1897 si pořídili kruhy a tyče na šplh. Kromě gymnastiky se pěstovaly i úpolové sporty, které tehdy byly oblíbenou součástí sokolské tělovýchovy. Kasejovičtí pěstovali šerm a vzpírání, v r. 1897 si ke gymnastickému nářadí pořídili ještě rapíry a těžké činky. Kasejovická jednota se také od počátku účastnila hromadných akcí. V r. 1897 se 8 kasejovických sokolů zúčastnilo župního sletu v Rokycanech, o rok později cvičilo 7 členů na veřejném okrskovém cvičení v Rožmitále pod Třemšínem.
Zajímavý pohled na sokolskou morálku nám ukazuje příhoda z r. 1897. Při hromadném výletě do lesa Skalí u Blatné se nechalo několik kasejovických sokolů vyprovokovat posměšným pokřikováním lnářských výrostků a pustili se s nimi do rvačky. Žádný z pramenů neuvádí, kdo měl v této pranici navrch, kasejovická jednota však jednání svých členů „ocenila“ půlročním vyloučením pro porušení sokolské kázně.
Po prvních deseti letech zaznamenala kasejovická jednota další rozvoj. V r. 1905 vznikl v rámci jednoty hudební kroužek. O rok později se rozešel místní spolek divadelních ochotníků a divadlo bylo odevzdáno do péče Sokola. V rámci sokolské jednoty následně vznikl divadelní odbor, který v Kasejovicích zajišťoval divadelní představení. V r. 1906 byl zřízen při sokolské jednotě ženský odbor. První předsedkyní byla zvolena Albína Brabcová, jednatelkou Marie Joachimová a náčelnicí Josefa Drnková. V r. 1908 získal konečně Sokol vhodné prostory pro cvičení. Bývalý hřebčinec Václava Nováka byl přestavěn na tělocvičnu, kterou sokolové využívali pro cvičení a kulturní akce za roční nájem 100 tehdejších korun.
V r. 1913 měla sokolská jednota 116 členů, z toho 11 zakládajících, 76 přispívajích a 17 činných, kteří se aktivně účastnili cvičení. V ženském odboru bylo 7 žen činných a 5 přispívajících.
První světová válka výrazně zasáhla také do života kasejovické sokolské jednoty. Bylo mobilizováno celkem 47 členů, od počátku války byla činnost jednoty utlumena. Již 12. července 1914 bylo zrušeno veřejné cvičení, které se mělo uskutečnit právě v Kasejovicích, protože velká část aktivních členů Sokola musela narukovat do armády.

Sokol v Kasejovicích mezi světovými válkami

Činnost kasejovické jednoty, včetně pravidelného cvičení, byla obnovena na konci r. 1918, kdy se většina mobilizovaných členů vrátila domů z války. Na konci tohoto roku měla jednota 10 zakládajících členů, dále bylo členy jednoty 115 mužů a 41 žen. Z těchto členů vykonávali v té době 4 muži službu v armádě a 16 mužů sloužilo u jednotky dobrovolníků, „pluku Stráže svobody“. Jednalo se o vojenské jednotky dobrovolníků, kam byli přijímáni pouze členové Sokola nebo dělnických tělovýchovných jednot. Zpočátku vykonávali zejména strážní službu na území měst Praha, Brno, České Budějovice a Plzeň, někteří se později zapojili také do bojů na Slovensku.
V průběhu 20. let se činnost sokolské jednoty dále rozvíjela. Jednou z důležitých změn byla cvičební povinnost členů Sokola mladších 30 let zavedená v r. 1921. Sokol rozvíjel činnost tělocvičnou, kulturní i vzdělávací. Nezbytnou součástí činnosti byly taneční zábavy, které byly jedním z hlavních příjmů sokolské jednoty. Cílem jednoty v oblasti ekonomické bylo získat prostředky na běžnou činnost, do které můžeme zahrnout náklady na tělocvičné nářadí, nájem tělocvičny, zařízení divadla, rozšiřování knihovního fondu a další průběžně se vyskytující provozní náklady. Jednota ale sledovala v ekonomické oblasti také dlouhodobé cíle. Cílem bylo získat prostředky na vlastní sokolskou tělocvičnu, která by zároveň sloužila jako základna pro kulturní a společenské akce. Proto byly realizovány různé taneční a společenské večírky, které ve většině případů přinášely sokolům ekonomický profit. Získané prostředky byly používány ke krytí nezbytných výdajů, přebytky ale byly shromažďovány na stavbu sokolovny ve zvláštním stavebním fondu. Dalším zdrojem příjmů byly členské příspěvky, které ale byly v Kasejovicích úmyslně udržovány na minimální možné výši. Místní sokolové proto museli aktivně hledat zdroj příjmů jinde.
Významnou součástí sokolské činnosti bylo divadlo, které sloužilo jako zdroj příjmů i jako výchovný a vzdělávací nástroj, a také osvětové přednášky. Častým tématem přednášek byla kromě národních, historických a společenských témat oblast střídmosti a abstinence. Šlo o charakteristický jev první poloviny 20. století, který byl společensky významný zejména po vzniku samostatného Československa. K abstinenčnímu hnutí se přihlásil sám prezident T.G.Masaryk. Boj proti nestřídmosti a alkoholismu byl společným tématem valné většiny sociálních a tělovýchovných spolků v zemi. Kasejovičtí sokolové proto při svém neustálém zdůrazňování této myšlenky nebyli nijak výjimeční. V r. 1922 se dokonce usnesli na pravidlu, že člen, který se jednou opije, bude potrestán domluvou, člen, který se opije dvakrát, bude potrestán zveřejněním jména na černé vývěsce v tělocvičně, pokud bude přistižen opilý potřetí, bude z jednoty vyloučen.
Sokolská jednota měla na začátku 20. let více jak 170 členů. Počet podle kronikářských záznamů v jednotlivých letech kolísal. V r. 1925 sokolská kronika uvádí 205 členů, z toho 155 mužů a 50 žen. V r. 1926 stoupl počet členů na 215. V následujících letech počet členů kolísal a poněkud poklesl, pořád ale přesahoval počet 170 osob. V r. 1926 se kasejovičtí sokolové zúčastnili jak župního sletu v Plzni, tak všesokolského sletu v Praze. V tomto roce také vstoupily na půdu kasejovického Sokola míčové hry. Vedení jednoty koupilo podle kronikářských záznamů míč pro sokolské děti. Od té doby je možné v kronikářských záznamech najít další zmínky o nákupu míče nebo sítě (1929).
Sokol v Kasejovicích dlouhodobě usiloval o rozšíření svého zázemí, v první řadě o letní cvičiště. To se podařilo získat v r. 1933. Sokolové si svépomocí upravili získaný pozemek a získali tak další prostor pro rozvoj činnosti. Na letním cvičišti se kromě klasického pořadového cvičení a prostných hrály také míčové hry, kronikář zmiňuje házenou a s nelibostí také fotbal. Fotbal byl z pohledu tradičních sokolů nepříliš vítanou činností, která si získala oblibu zejména u mladých. Kronikářské záznamy se opakovaně zmiňují o nedostatečné účasti na sokolském cvičení, které se stále sestávalo zejména z prostných a pořadových cviků a gymnastiky na nářadí. Hry byly tolerovány zejména u dětí jako doplněk cvičení či před jeho začátkem. Pravověrní sokolové byli ochotni přijmout různé míčové hry (včetně házené nebo volejbalu), fotbal však podle jejich názoru vhodný nebyl. Zejména na konci 30. let poté kromě stížností na slabou účast při cvičení přibyly také stížnosti na hry, kterým zejména mladí dávali přednost před tradičními sokolskými cviky i v rámci oficiálních cvičebních hodin.

Období 2. světové války

Nacistická okupace v r. 1939 byla pro Sokol těžkou zkouškou. Výrazně se dotkla také činnosti sokolské jednoty v Kasejovicích. V červenci 1939 měla jednota celkem 142 členů, 100 mužů a 42 žen. V srpnu 1939 požádali židovští členové kasejovické jednoty o ukončení členství. Jejich žádosti vedení vyhovělo, vystoupilo celkem 6 osob, 3 muži a 3 ženy. Vzápětí vydalo republikové vedení Sokola všem jednotám výzvu, aby bylo ukončeno členství všem sokolům židovského původu.
Postupně byla různým způsobem omezována činnost tohoto spolku. Pravidelná cvičení v zimních měsících byla zrušena z důvodu nedostatku uhlí pro vytápění tělocvičny. Sokol musel hlásit každou hromadnou akci, a nakonec byl vydán zákaz všech veřejných akcí s výjimkou divadelních představení. Na konci r. 1939 byl vydán zákaz nošení sokolských krojů a sokolských odznaků. Sokol byl nucen navázat spolupráci s místní skupinou Mládeže Národního souručenství.
Národní souručenství bylo za Protektorátu Čechy a Morava jedinou povolenou politickou stranou, která měla zdánlivě plnit funkci parlamentu (podobně jako za socialismu Národní fronta). Sdružovala téměř všechny mužské státní příslušníky protektorátu. Členství, které v Národním souručenství představovalo víceméně formalitu, nebylo ženám povoleno.  Jako politická organizace zaniklo v lednu 1943, její nástupce, kulturně a politicky propagandistická organizace téhož jména zcela podřízená nacistům, zanikla s osvobozením v květnu 1945.
Sokolové měli být členy Národního souručenství a mládež této organizace se měla účastnit sokolských cvičení. V r. 1939 a následně v r. 1940 vyzývalo proto vedení kasejovického Sokola místní skupinu Mládeže Národního souručenství k účasti na cvičení, ale bez úspěchu. Mládež této organizace využívala sokolské cvičiště samovolně pouze k fotbalovému tréninku, o sokolská cvičení neměla zájem. Vedení Sokola se takové využití cvičiště bez dovolení nelíbilo a zakazovalo ji s poukazem na bezpečnost cvičících. Jednota se však nebránila oficiálně pronajímat cvičiště jiným sportovním a tělovýchovným spolkům. Od května 1940 pronajímala cvičiště nově vzniklému sportovnímu klubu Slavoj Kasejovice k tréninku a fotbalovým zápasům za částku 200 tehdejších korun ročně. Podle sokolské kroniky zájem o sokolská cvičení upadal, neboť děti a dospělé cvičence zajímal hlavně fotbal.
V dubnu 1941 byla činnost Sokola nařízením Okresního úřadu v Blatné pozastavena a jeho majetek zabaven. V říjnu 1941 pak byla sokolská organizace formálně rozpuštěna.

Sokolský biograf v Kasejovicích

Významným skutkem pro Kasejovice bylo zřízení prvního biografu ve městě. O jeho zřízení založení Sokol uvažoval již na začátku 20. let, došlo k němu ale až v r. 1927. V březnu 1927 získal Sokol licenci na provozování biografu a v dubnu téhož roku koupil za 17.000 tehdejších korun v Praze promítačku s veškerým příslušenstvím. Promítačka byla takřka ihned zprovozněna a od 17. dubna 1927, což byla neděle na Boží hod velikonoční, se v kasejovické sokolovně, v sále hotelu Havelka, začalo každou neděli večer, někdy i v jiné dny, promítat.
První představení začalo v 8 hodin večer, promítalo se tehdejší drama o 5 dílech „Dítě karnevalu“ („Směj se, paňáco“), dále „Hold čsl. vojska o 77. narozeninách pana prezidenta Masaryka v březnu 1927 a přehlídka vojska na Bílé hoře“ a veselohra „Buddy vynálezcem“. Další představení se uskutečnilo hned další den, na velikonoční pondělí 18. dubna. Od neděle 1. května pak byla pravidelná večerní přestavení. Alespoň 1 x měsíčně se uskutečnilo zvláštní představení pro školní mládež. Film byl němý, představení doprovázela živá hudba.
Peníze na pořízení promítačky a příslušenství poskytl jako půjčku stavební odbor kasejovické sokolské jednoty s podmínkou, že budou z výtěžku provozu biografu řádně splaceny i s úrokem. S odstupem doby je možné tento čin hodnotit jako nejlepší investici kasejovického Sokola. Zájem o představení byl mezi veřejností veliký, půjčka i s úroky byla splacena během několika let a Sokol pak měl zajištěn zdroj trvalého příjmu. V r. 1937 bylo zakoupeno zařízení pro promítání zvukových filmů, čímž bylo sokolské kino modernizováno.

Dělnická tělovýchovná jednota v Kasejovicích

Dne 9. května 1920 byla v Kasejovicích založena Dělnická tělocvičná jednota (DTJ). Sokol tím přestal být jediným tělocvičným spolkem ve městě. Do nově založené DTJ přešli 3 muži a 8 žen ze stávajících členů Sokola.
Dělnické tělocvičné jednoty začaly vznikat na začátku 20. století odštěpením od Sokola. Sdružovali se v nich zejména cvičenci levicového politického smýšlení, zejména z řad dělníků, kteří se cítili v Sokole diskriminováni. V r. 1903 existovalo již v Čechách a na Moravě 31 těchto jednot, které se v tomto roce sdružily do společného svazu.
DTJ v Kasejovicích začala pracovat již v r. 1920, první podrobnější záznamy o její činnosti však městská kronika poskytuje až od r. 1922. V tomto roce byl starostou DTJ hrnčíř Josef Levý, jednatelem domkář Karel Blažek a pokladníkem dělník Josef Bouše. Později se stal významných činovníkem Josef Slanec. Dělnická jednota měla celkem 86 členů. Z nich bylo 21 činných mužů, 10 přispívajících mužů, 9 dorostenců a 11 žáků. Činných žen bylo v té době v jednotě 13, dále 6 dorostenek a 16 žákyň. Počet členů DTJ se v jednotlivých letech měnil, pohyboval se od cca 50 po více jak 80 osob. V r. 1922 bylo z celkem 44 dospělých členů 25 průmyslových dělníků, 10 zemědělských dělníků, 4 živnostníci a 5 domkářů. Sociální složení členstva se také příliš neměnilo.
Činnost DTJ se podobala sokolské činnosti, probíhala společná cvičení a osvětová činnost, vše však ve znatelně menším rozsahu než u Sokola. V r. 1928 a 1929 zmiňuje městská kronika, že při DTJ funguje lyžařský odbor, pravidelná cvičení probíhají na městském tržišti. V r. 1930 poté uvádí, že v DTJ se provozuje pouze lehká atletika a jednota nemá k dispozici cvičební místnost. 

Jednota Orla československého Kasejovice

V Kasejovicích byla v r. 1921 zřízena také Jednota Orla československého, která byla třetí tělocvičnou organizací ve městě. Orel byl samostatným tělocvičným a výchovným spolkem s katolickým zaměřením. Jednou z příčin jeho vzniku byl nesnášenlivý postoj vůči katolickým členům v Sokolu na začátku 20. století. Katolíci v Sokole se cítili ze strany ostatních členů diskriminováni a postupně začaly vznikat nejdříve na Moravě a později v Čechách tělocvičné spolky sdružující římskokatolicky orientované členy. Svůj název získal Orel v r. 1909 podle vzoru obdobného spolku ve Slovinsku. Sociální složení Orla bylo pestré, sdružoval katolické dělníky, živnostníky i intelektuály včetně duchovních římskokatolické církve.
O činnosti Orla v Kasejovicích nemáme mnoho písemných zpráv. Po zřízení orelské jednoty v r. 1921 byl podle záznamu v městské kronice v následujícím roce starostou domkář Josef Polák, náčelníkem krejčí František Škudrna, jednatelem katolický kaplan Karel Větrovec. V tomto roce měl Orel 52 členů. Cvičilo se na faře 2 x týdně, muži v úterý a pátek večer, ženy v pondělí a čtvrtek. Jednou měsíčně se konala přednáška a vzdělávání, členové se účastnili církevních slavností v Kasejovicích a okolí. Kromě toho hráli divadlo, sehráli několik loutkových představení pro děti a uspořádali vánoční nadílku pro chudé.

Sportovní kluby v Kasejovicích

První sportovní klub mimo tělocvičné spolky byl podle záznamů v městské kronice v Kasejovicích založen v r. 1931. V srpnu 1931 požádali mladí příznivci sportu obchodníka s galanterií v Kasejovicích Václava Kučeru o pomoc s provozováním sportovní činnosti. Krátce nato svolal V. Kučera schůzi, které se zúčastnilo 18 zájemců. Na této ustavující schůzi byl založen Sportovní klub Kasejovice (S. K. Kasejovice). Spolkovou místnost poskytl ochotně v svém hostinci Václav Sladký. První činností klubu bylo v r. 1931 pořádání večírků, z jejichž výnosu byly koupeny základní sportovní potřeby, zejména na fotbal a stolní tenis.
První cvičení se konala od jara 1932 2 x týdně ráno na zahradě hostince „U Sladkých“. Později požádal S. K. Kasejovice městskou radu o přidělení hřiště pro pravidelné sportování. V létě 1932 bylo vedením města sportovcům vyhověno a S. K. dostal k dispozici pozemek za budovou měšťanské školy, kde poté probíhala pravidelná cvičení. O velikonocích 1932 pořádal klub turnaj ve stolním tenise v sále hotelu „Adamec“, kterého se zúčastnilo 9 hráčů. Prvním předsedou klubu byl obchodník Václav Kučera, jednatelem obchodník Antonín Hásek mladší a pokladníkem účetní Jan Bacík. Stanovy klubu byly sestaveny podle vzoru fotbalové asociace. Počet původních 18 členů se v létě 1932 rozšířil na 45, z toho bylo 37 činných mužů, 6 činných žen a 2 přispívající členové.
V dubnu 1940 byl založen druhý sportovní klub Slavoj Kasejovice. Hlavní náplní jeho činnosti byl fotbal. Od května 1940 si pro trénink a zápasy pronajímal sokolské cvičiště. Činnost sportovních klubů nebyla za 2. světové války přerušena.
Pavel Löffelmann

Použité prameny a literatura:

Pamětní kniha města Kasejovice
Kronika Tělocvičné jednoty „Sokol“ Kasejovice